Nejčastější dotazy k dírkové komoře (FAQ)
- Co je dírková fotografie?
- Co potřebuji k výrobě dírkové komory?
- Jak vyrobím dírku?
- Jaká je nejlepší velikost dírky?
- How to determine the exposure time?
- Knihy o dírkové fotografii
1. Co potřebuji k výrobě dírkové komory? (Larry Bullis)
Dírková fotografie se v mnohém podobá "běžné" fotografii, rozdíl je v tom, že dírková komora nepoužívá objektiv. Ten je nahrazen malou dírkou, která promítá obraz na světlocitlivý materiál (film nebo fotopapír). Způsob práce s dírkovou komorou je poněkud odlišný (především proto, že expoziční časy jsou poměrně dlouhé) a výsledné fotografie se v několika důležitých rysech liší od těch pořízených pomocí objektivu.Zatímco objektiv vytváří obraz spojením paprsků světla přicházejících z každého bodu fotografovaného předmětu v ohnisku, dírková komora žádné ohnisko nemá. Namísto toho funguje na principu centrální projekce.
V praxi to znamená, že paprsek světla z kteréhokoliv bodu fotografovaného předmětu, procházející skrz dírku, dopadne na film právě na jednom místě. Jiný světelný paprsek, přicházející z jiného bodu a procházející skrz dírku, dorazí na film na jiném místě. Společně pak všechny paprsky procházející dírkou vytvářejí v rovině filmu obraz. Pokud je rovina filmu posunuta dopředu nebo dozadu, obraz zde bude stále, pouze bude menší nebo větší, podle toho, kde se nachází.
Protože dírka ve skutečnosti není opravdovým bodem, propustí na film vždy více než jeden paprsek světla z každého bodu předmětu. Můžeme říci, že z každého bodu propustí malý svazek paprsků. To je jeden z důvodů, proč mají dírkové fotografie charakteristickou měkčí kresbu ajsou méně ostré než fotografie přes objektiv. Dalším důvodem je, že některé paprsky narazí na okraj dírky, což způsobí jejich ohyb (difrakci).
Jelikož dírková komora nemá ohnisko, je ostrost snímku (taková jaká je, tj. vždy trochu "měkčí", méně ostrá) stejná pro blízké i vzdálené předměty. Jinak řečeno, neexistují žádné hranice hloubky ostrosti, tak jako při použití objektivu. Předměty, které jsou velmi blízko (blíž než je vzdálenost dírky od filmu) jsou pak ještě méně ostré v důsledku překrývání paprsků přicházejících z jednotlivých bodů.
2. Co potřebuji k výrobě dírkové komory? (Larry Bullis)
Téměř jakákoliv krabice nebo nádoba nepropouštějící světlo se může stát dírkovou komorou. Musí však být možné vložit do ní kus světlocitlivého materiálu a opět ho vyndat, když je expozice hotová. Může jít jak o malé nádobky, jako jsou například slánky, tak o veliké, jako jsou kufry nebo barely na olej. Dokonce nákladní auta nebo celé místnosti byly přetvořeny v dírkové komory, stejně jako červené papriky, vodní melouny a další neobvyklé předměty. Zdá se, že mají dírkoví fotografové zálibu ve vytváření fotoaparátů z překvapivých předmětů. Oblíbené jsou papírové krabice, často vlastnoručně vyrobené, používané jak na film, tak na fotopapír. Mnoho dírkových fotografů začíná s kulatou krabičkou nebo plechovkou (v USA je oblíbená krabička od ovesných vloček Quaker Oat, pozn. překl.) . Taková komora pak produkuje snímky se zajímavě zkreslenou perspektivu. Velmi praktické jsou komory postavené na základě mechanismu na přetáčení filmu převzatého z nějakého normálního fotoaparátu. Jedním z největších problémů je totiž postup, jak vložit film do komory a jak ho z ní pohodlně vyjmout.Dále musíte mít vhodnou dírku. Ta může být vyrobena s větší či menší přesností, kvalita výsledného obrázku závisí na kvalitě dírky. Nejběžnějším materiálem pro výrobu dírky je mosazný plíšek, nebo jiný velmi tenký kousek kovu. O tom, jak vytvořit samotnou dírku, se vedou dlouhé diskuse . Zastánci "propíchnutí" i "vrtání" mají pro svoji oblíbenou metodu své důvody.
K odstranění reflexů uvnitř komory je možné použít různé materiály, jako je černá látka, černá barva, černá lepicí páska, atp., které také často drží jednotlivé části komory pohromadě. Toužíte-li mít na své komoře hledáček, můžete si ho navrhnout a postavit, ale vaše komora bude fungovat i když nevíte , kam přesně je namířena.
Nejjednodušší způsob, jak vyrobit funkční dírkovou komoru, je vyvrtat díru do krytky těla fotoaparátu s výměnnými objektivy. Přes tuto díru se pak přilepí plíšek, ve kterém je dírka vytvářející vlastní obraz. Na fotoaparát se na místo objektivu nasadí takto upravená krytka. Díky tomu lze využít stávající mechanismus pro převíjení filmu. Film exponovaný takovouto komorou pak můžete vyvolat a nechat z něj udělat fotografie v každém běžném minilabu, což umožní vyzkoušet si dírkovou fotografii i lidem, kteří nemají vlastní fotokomoru.
V posledních letech jsou k dostání také komerčně vyráběné dírkové komory. Některé z nich jsou opravdu vynikající. Nicméně pro mnoho fotografů představuje návrh a výroba dírkové komory podstatnou část přitažlivosti tohoto média. Nutno říci, že z těchto důvodů je dírková fotografie z části fotografií a z části designerským počinem.
3. Jak vyrobím dírku? (Tom Lindsay)
Existuje několik způsobů, jak vyrobit samotnou dírku, stejně jako mnoho názorů na to, který z nich je ten nejlepší. Popíši vám, jak je vyrábím já, a věřím, že je to ten nejjednodušší způsob.Potřeby pro výrobu dírky
- kousek mosazného plíšku o tloušťce 0,15 mm přibližně 3 x 3 cm (místo mosazné může být použita i pevná hliníková fólie)
- nová neořezaná tužka s gumou na konci
- jehla na šití (č. 10)
- deseticentimetrový čtverec papírové lepenky (kartonu)
- kousek brusného papíru (hrubost 400)
- špičaté kleštičky (podle potřeby)
- lupa (8x) nebo jiné dobré zvětšovací sklo
A jdeme na to!!!
Nejdříve je nutné zapíchnout jehlu do gumy na konci tužky. Připravte si deseticentimetrový kousek kartónu. Položte ho na pevný podklad (stůl nebo podlahu). Nyní vezměte tužku a držte ji svisle v jedné ruce. Ve druhé ruce držte svisle šicí jehlu. Očko jehly přidržte na středu gumy a potom tlakem na tužku (kartón použijte jako podložku pro ostrý konec jehly) zapíchněte jehlu do gumy. Možná budete potřebovat několik pokusů, aby to vypadalo jako na obr. č. 1.
 |
 |
 |
| Obr. 1 | Obr. 2 | Obr. 3 |
Důležité ale je, aby byla jehla pokud možno rovně. Pouze v případě, že je to opravdu nutné, jehlu vytáhněte a pokračujte znovu od začátku. Když je jehla rovně, použijte kleštičky a zaražte ji co nejvíce do gumy na konci tužky.
Připravte si mosazný plíšek, položte ho na kousek kartónu (najděte na něm neporušené místo). Otáčejte tímto nástrojem s jehlou (dále jen jehlou), jak je naznačeno na obr. č. 2.
Dírka by měla být uprostřed kovového plíšku. Pozor, na obrázku není kartónová podložka nakreslena, musíte si ji pod mosazným plíškem představit. Otáčením a mírným tlakem se pomalu dostanete skrz plíšek, tak jako na obr. č. 3.
Vyjměte jehlu z dírky. Na druhé straně bude malý okraj vytlačený jehlou. Obr. č. 4.
 |
| Obr. 4 |
Ten je třeba odstranit jemným brusným papírem. Pomalými krouživými pohyby smirkovým papírem odstraňte vzniklý okraj (opatrně, ať tento krok nepřeženete).
Nyní musíte plíšek otočit na druhou stranu (obroušenou stranou dolů). Znovu vložte jehlu do dírky a opět s ní otáčejte, jako na obr. č. 5.
 |
 |
| Obr. 5 | Obr. 6 |
Tentokrát už bude okraj vytlačeného materiálu na druhé straně menší. Opatrně ho obruste stejným způsobem jako před tím. Když se vám podaří odstranit vytlačený okraj, vložte znovu jehlu do dírky (z druhé strany plíšku) a OPATRNĚ otáčejte celým kouskem mosazného plíšku, jak je znázorněno na obr. č. 6.
Otáčení by mělo jít lehce, ale jehla by měla být v dírce těsně. V této fázi možná budete muset obrousit další velmi malý okraj vytlačený na druhé straně, než byla vložena jehla, pokud se objeví. Když bude třeba, odstraňte ho.
Nyní už musíte jen pomocí lupy ověřit, jestli je vaše dírka čistá a pravidelná. Pokud ano, práce je u konce. Jestli ne, vložte znovu jehlu z druhé strany plíšku a znovu s ním otáčejte jako na obr. č. 6, dokud nedocílíte pěkné a čisté dírky. Blahopřeji, nyní již máte dírku a víte, jak ji vyrobit. Je čas vyrazit!!!
4. Jaká je nejlepší velikost dírky? (Guillermo Peñate)
Velikost dírky závisí na tom, jakého chcete docílit efektu. Hodně fotografů experimentuje s výpočty "optimální" velikosti dírky či s případnou odchylkou od ní. Pro výpočet "optimální" velikosti existuje mnoho vzorců. V tomto případě je "optimální" taková dírka, pomocí které lze pořídit co "nejostřejší" snímky. Ale nejostřejší obrázky mohou a nemusí být pro vás zároveň těmi "nejlepšími". Já používám tento vzorec:Optimální průměr dírky v mm = 0,03679 x druhá odmocnina ohniskové vzdálenosti (průměr a ohnisková vzdálenost je v milimetrech).
Teď když znáte velikost dírky kterou použijete, určíte clonu vaší komory vydělením ohniskové vzdálenosti (vzdálenosti dírky od filmu) průměrem dírky. Samozřejmě obě hodnoty musí být ve stejných jednotkách.
clona = ohnisková vzdálenost / průměr dírky
Je velmi pravděpodobné, že vypočítaná clona nebude odpovídat clonovému číslu na běžně používané stupnici clonových čísel, která se nevyvíjí lineárně. K výpočtu, kde přesně se na stupnici nachází vaše clona, by bylo nutné použít složitý vzorec. To ovšem není nutné, už kvůli "nepřesné" podstatě samotné dírky. Doporučuji použít nejbližší vyšší clonové číslo (pokud není opravdu velmi blízko nižšímu). Snímky pořízené dírkovou komorou mají totiž častěji tendenci být podexponované než přeexponované.
5. How to determine the exposure time? By Guillermo Peñate
Once you know the full f/stop of your camera, it's time to make some pictures. You then have to find the exposure your scene needs. Do it by whatever method you want. I use 2 methods. The first would be applying "Sunny16" rule, which says that under sunny/bright conditions the exposure needed is f /16 and 1/ (film speed). For instance, if the film is ISO100 the exposure would be f/16 and 100th of a sec.The second method is taking an actual light reading of the scene. Sometimes I use a handheld meter, other times I use my 35mm camera. Let's call "f" and "t" aperture and time, respectively . Once you have the exposure that your scene needs, you have to find the equivalent exposure for your pinhole f/stop.
You then start to double "f" until you get a value that is equal or bigger than "F". If equal, the number of doublings multiplied by 2 is the number of f/stops separating "f" from "F". If bigger, the number of f/stops between "f" and "F" is the number of doublings time 2 minus 1. The new exposure time ("T") will be obtained by doubling the time "t" as many times as stops separate "f" from "F". It is more difficult and cumbersome to say it, or write, than to actually do it.
Let's use an 11x14 format, 6" focal length camera as an example:
Optimum pinhole size = 0.0073 * SQR(6) = 0.018" (approx.)
f/stop of your camera = 6 / 0.018 = 333
progression of f/stops from f/16 to above f/333 is : f/16, 22, 32, 44, 64, 88, 128, 176, 256, 352.
practical f/stop of your camera = f/352
Scene to photograph is under sunny conditions, material used as negative is B&W multigrade paper. Approximate ISO speed is 6. Therefore, using Sunny16 we should expose for 1/6 secs and f/16.
To find the number of stops separating f/16 and our camera f/stop of f/352, we double 16 until we get 352 or above. It takes 5 doublings to get to 512 (32,64,128,256,512). Since 512 is bigger that 352, we then find the stops separating f/16 from f/352 by multiplying the number of doublings times 2 and subtract 1 -- 5 times 2 = 10 minus 1 = 9 there are 9 stops between f/16 and f/352. Now we find the new exposure time by doubling 9 times our time of 1/6 sec: 1/6, 1/3, 1/1.5, 1.33, 2.66, 5.33, 10.66 , 21.33, 42.66, 85.33.
The new exposure time is then = 85 seconds.
The equivalent exposure time to f/16 and 1/6 sec is f/352 and 85 seconds. I wish this were the end, but the exposure time of 85 seconds has to be corrected for reciprocity failure. There is a table that has proven very effective for me. Watch out for sailing clouds, as you might have to increase the exposure time a little more if a big one passes by. When I was making the photograph "door", the uncorrected exposure time was 8 minutes. The multiplier according to my reciprocity table is 5 for a corrected time of 40 minutes!!! A big cloud passed by during part of the 40 minutes. I extended the time to 55 minutes to compensate. Negative material was Ilford Multigrade.
I'd like to finish saying the following: I am not an artist. I am a technician. All my studies and jobs have been in tech things (electronic, electricity, communications and computers). Nevertheless, I feel the need, sometimes the urgency, of "creating" something beautiful to me, for me and by me. To accomplish it, my idiosyncrasy request from me to learn, to the limits of my incompetence, all the science that makes pinhole work. This knowledge serves to me as a ladder to try to reach the high er plateau on which art is. Some other people are born artists, some other are lucky enough to have a very eclectic mix. The science behind pinhole, as boring and not necessary that it is for some, it is indispensable and/or interesting and /or unenjoyable f or others.
6. Knihy o dírkové fotografii
- Martha Casanave, Past Lives, (1991), David R. Godine, Boston, MA, USA ISBN 0-87923-872-0
- Adam Fuss, Pinhole Photographs (Smithsonian Photographers at Work), Smithsonian Institution Press ISBN: 1560986220
- Thomas Harding, One Room Schoolhouses of Arkansas as Seen through a Pinhole, University of Arkansas Press ISBN: 1557282714 ISBN: 1557282722
- Hans Knuchel, Camera Obscura, (1992), Lars Mueller Edition, Baden, Switzerland ISBN 3-906700-49-6
- John Warren Oakes, Minimal Aperture Photography Using Pinhole Cameras, ISBN: 0819153702 & 0819153699
- Eric Renner, Center For Contemporary Arts Staff (Editor), International Pinhole Photography Exhibition, Center for Contemporary Arts of Santa Fe, ISBN: 0929762010
- Eric Renner, Pinhole Photography: Rediscovering a Historic Technique, (1995), Focal Press, Butterworth-Heinemann, Newton, MA, USA ISBN 0-240-80237-3
- Jim Shull, The Hole Thing, A Manual of Pinhole Fotografy, (1974), Morgan & Morgan , Inc., New York, USA ISBN 0-87100-047-4
- Lauren Smith, Pinhole Vision I, LBS Produc ISBN: 0960779604
- Lauren Smith, Pinhole Vision II, LBS Produc ISBN: 0-96079612
- Lauren Smith, The Visionary Pinhole, (1985), Gibbs M. Smith, Inc., Peregrine Smith Books, Salt Lake City, USA ISBN 0-87905-206
- Ruth Thorne-Thomsen, Within this Garden, (1993), The Museum of Contemporary Photography, Columbia College, Chicago, Ill., USA ISBN 0-93026-30-3 Paper, 0-89381-549-7 Cloth
- Pinhole Journal, published 3 times a year (April, August and December) by:
Pinhole Resource
Star Route 15, Box 1355
San Lorenzo, New Mexico 88041
Tel: (505) 536-9942
(membership: incl. curators, historians, educators, students, photographers, camera clubs etc.) Also sells cameras and other pinhole related items, such as books, drilled pinholes in various sizes, zone-plates, etc. Also run workshops.
Odpovědi na Nejčastější dotazy k dírkové komoře napsali:
Larry Bullis
Tom Lindsay
Guillermo Peñate
Howard Wells
George L Smyth
Brigitte Harper
Gordon J. Holtslander
Pro překlad připravil Gregg Kemp v roce 2003.
Český překlad David Balihar, Radovan Šlégl.
